Objevy za září

Další měsíc a s ním i mé další objevy.

Od knížek, přes společnost, přírodní kosmetiku, až ke kryptoměnám. 

Už je znáte?

• PyLadies - Python Lady. Od žen pro ženy. Přiblížení IT ženám a ženy IT. Kurzy, na nichž ženy učí programovat (zejména v jazyce Python) další ženy. Jediné, co k tomu všemu potřebujete, je mít zájem, čas a notebook. Iniciativa je i mezinárodní, v Česku ji najdete hlavně v 6 větších městech,         v případě zájmu si můžete pobočku zorganizovat i ve vašem městečku. V podobě partnerů za nimi stojí mnoho firem a institucí se zvučným jménem z oblasti IT, jako je například sám Python, kiwi.com, RedHat, cz.nic, či dokonce i Fakulta informatiky Masarykovy univerzity. Za mě osobně je tento nápad      a jeho realizace ve větším měřítku <neskutečná pecka>. Věřím, že může napomoci vytrhnout trn          z paty leckteré ženě, která se například naneštěstí stala s dítětem samoživitelkou. V takové, ne úplně příjemné situaci, se získání potřebného většího obnosu peněz, ideálně z domu, stává se znalostí programovaní podstatně jednodušší.

• Lost Poets - Pravděpodobně nejlepší umělecký/filosofický/digitální/měnový projekt <lomeno> hra, jaký jsem za dlouhou dobu viděla. Vytvořen soudobým (a stále anonymním) autorem PAKem, kterého si pod svá křídla vzal jeden z nejstarší aukčních domů na světě - Sotheby's. Možná jste o něm zaslechli v souvislosti se vzrůstající popularitou NFT, či projektem The Cube, o nichž hojně psala snad všechna přední média světa, jen ta naše zase trošku zaspala.
  

• kniha: Grandhotel Evropa - Příběh napsaný před příchodem koronaviru a následným zpomalením celého světa. O tom, jak se hlavní hrdina vyrovnává se ztroskotáním vlastního vztahu a zároveň vnímá úpadek kdysi tak zářného kontinentu, Evropy. Grandhotel Evropa se ze zhmotnění luxusu pomalu, ale jistě, mění ve zchátralou chatrč, bortí se pod náporem turistů ze všech koutů světa, a ztrácí svoji autenticitu ve jménu globalizace. Překlad v letošním roce vydalo nakladatelství Host, z nizozemského originálu (2018), jenž si v jeho rodné zemi v následujícím roce vysloužil titul nejúspěšnějšího nizozemského románu.
  

• objevení Ameriky v literatuře, haha - Co vám budu povídat, občas některé věci pěkně odkládám.        A taky mám pěkně dlouhý seznam knih, které si chci přečíst... Souhrou všech těchto okolností se mi stalo, že jsem se až letošní léto dostala k světovým bestsellerům od Harariho, neboli k trháku Sapiens, stručné dějiny lidstva. Pořídila jsem samozřejmě i další dva díly, Homo Deus a 21. lekcí pro 21. století, mé hodnocení je asi jako kapka v moři, když už je posoudil téměř celý svět, ale musím taky uznat, že něco tak svěžího, odsýpajícího, často trefného, a zároveň odborného, jsem dlouho nečetla. Už chápu, čím si svou popularitu získal.

• hydrofilní olej - A na závěr opět kapka <kosmetiky>. Používáte-li make-up, řešíte i odličování... Osobně jsem vždy používala odličovací mléko (značky Mixa, pro citlivou pleť, nepodráždí ani oči), pro pohodlné odlíčení ho ale spotřebujete vcelku velké množství, balení však naopak není největší,         a cena není nejnižší... Micelární voda nepřipadala v úvahu, vyzkoušela jsem ji asi 2x, a vždy to byla naprostá katastrofa. Umývat si obličej micelárkou vychází asi stejně tak, jako kdybyste si ho drhli jarem na nádobí. Dopracovala jsem se tedy k hydrofilnímu oleji (opět na doporučení oné kamarádky, která mě k celé skincare dotlačila) a panečku, to je úplně jiná jízda. Z počátku se mi to (samozřejmě) moc nezdálo. Olej si dáte v pár kapičkách na obličej, rozetřete a potom spláchnete vodou. Nevěřila jsem, že mi to sundá vše jen tak, bez stírání odličovacím tamponky, ale překvapivě doopravdy funguje. A velmi příjemně, nic nedrhnete, nedochází tak k (prakticky každodenní) exfoliaci pleti, která pro pleť není nejzdravější, a jelikož to je olej, pleť ani nevysušuje. Vyzkoušela jsem od polské značky Nature planet, s výtažky z čajovníku, odkaz zde. Je příjemný, voní svěže a pleť je po něm klidná.